PŘÍBĚHY BEZPRÁVÍ

Pro návrat do sekce projekty použijte tento odkaz.

Naše gymnázium se letos opět přihlásilo do projektu společnosti Člověk v tísni, který nese název PŘÍBĚHY BEZPRÁVÍ. I tentokrát uspořádáme projekci dokumentárního filmu zobrazujícího osudy lidí, kteří se v 50. letech stali obětmi komunistického bezpráví. Poté proběhne beseda s pamětníkem z našeho regionu, jehož život také poznamenala krutá doba let padesátých.

4. ročník projektu Příběhy bezpráví

13. 11. 2008 jsme v rámci projektu Příběhy bezpráví i letos uspořádali projekci dokumentu a besedu s pamětníkem. V hojném počtu jsme zhlédli část dokumentu Přerušené jaro - Srpen jako kladivo, který se týká událostí roku 1968.

Následně jsme mezi s sebou přivítali pana Jiřího Cihlu, bývalého ředitele našeho gymnázia, který nám přiblížil historické události přímo svými konkrétními zážitky. Pan Cihla v sobě nezapře pedagoga a historika, takže nám vše dostatečně vysvětlil a myslím, že jeho vyprávění bylo pro studenty velmi přínosné, neboť je to člověk, který, jak on sám říká, prožil šest převratů. Do gymnázia nastoupil v roce 1938, zažil protektorát, komunistický převrat v roce 1948, menší uvolnění v roce 1953 po smrti Stalina a Gottwalda, Pražské jaro v roce 1968 a revoluci v roce 1989.

Na velice poutavé vzpomínání navázaly dotazy, kterými jsme celé setkání ukončili.

3. ročník projektu Příběhy bezpráví

Naše beseda se uskutečnila 9. listopadu 2006 v učebně č. 51 od 14 : 00 a je přednostně určena studentům dějepisných seminářů. Film, který zhlédneme, se jmenuje Případ dr. Horáková (režisér Jan Mudra) a jak je již z titulu zřejmé, bude se týkat osudů této statečné ženy, jež po odsouzení ve vykonstruovaném procesu ukončila svůj život na popravišti. Poté bude následovat beseda s panem Antonínem Nejedlým ze Staňkovic, jehož život také významně ovlivnila komunistická zvůle, jak o tom svědčí následující medailonek.

Antonín Nejedlý

Životní motto: „Komunismus je lež, podvod a násilí.“

Pan Antonín Nejedlý se narodil 20. 5. 1928 na Ukrajině. Do vlasti se vrátil, stejně jako řada dalších volyňských Čechů, v roce 1947. Rodina nejdříve zamířila do Března u Postoloprt, ale o rok později se usadila ve Staňkovicích, kde pan Nejedlý žije i dnes. Zde začali soukromě hospodařit. V roce 1952 vstoupili se svým majetkem dobrovolně do JZD, ale již o dva roky později z něj na vlastní žádost vystoupili, což vzbudilo nelibost u místních představitelů moci. 26. února 1955 byl pan Ant. Nejedlý zatčen a obviněn z požáru jedné ze tří místních stodol, které v té době za podivných okolností shořely. Následovala vyšetřovací vazba v Litoměřicích (celkem 2, 5 roku), během níž byl vystaven krutým výslechům a zacházení (psychický nátlak, bytí, týrání).V následném soudním procesu byl odsouzen spolu s dalšími 4 lidmi ze Staňkovic za údajnou sabotáž, záškodnictví a podvracení republiky k 10 letům odnětí svobody. Svůj trest si odpykal téměř celý (celkem 113 měsíců), přičemž valnou část z něj (7, 5 roku) strávil nelidskou prací v uranových dolech v Bytýzi na Příbramsku. Po propuštění se nesměl do Staňkovic vrátit, neboť měl na Žatecku a Lounsku zakázaný pobyt. Odstěhoval se tedy do Mostu. Vzhledem k své minulosti měl problémy sehnat práci a po celý život se živil tvrdou fyzickou prací. Pan Antonín Nejedlý si dodnes nese těžké zdravotní následky.

Studenti vyslechli příběh bezpráví

Beseda v rámci projektu Příběhy bezpráví společnosti Člověk v tísni nakonec proběhla až ve čtvrtek 23. listopadu. Důvodem jejího odkladu byly zdravotní problémy našeho milého hosta, jímž byl pan Antonín Nejedlý ze Staňkovic. Aby si studenti dokázali představit, o jaké době se bude hovořit, byl jim promítnut úryvek z dokumentu o procesu s Miladou Horákovou, v němž její spoluvězni hovoří o krutých a nelidských metodách komunistických vyšetřovatelů.

Pan Antonín Nejedlý přišel mezi studenty dějepisných seminářů a seznámil je se svým životním příběhem, ačkoli jsou tyto vzpomínky pro něj velmi bolestné a během svého povídání se chvílemi neubránil silnému dojetí. Studenti se zaujetím naslouchali osudu člověka, jehož život se náhle změnil zatčením v roce 1955, kdy mu bylo 27 let a uvažoval o manželství a rodině. Pan Antonín Nejedlý vyprávěl o krutých výsleších, při nichž téměř přišel o obě nohy. Vyprávěl o připraveném scénáři procesu, o otázkách a odpovědích, které se měl naučit. Vyprávěl o bití, o nulové zdravotní péči, o nedostatku spánku i jídla. Vyprávěl o práci v uranových dolech, kde pracoval nejdříve jako horník, poté jako technický pracovník. Vyprávěl o úmorné práci, o těžkých pracovních podmínkách, o obrovských dávkách radioaktivity, jimž byli vězni každodenně vystavováni.

Jeho příběh nakonec skončil šťastně. Vězení, výslechy a pracovní tábor přežil, i když dodnes jej trápí těžké zdravotní problémy jako následek prožitého utrpení. V roce 1990 byl rehabilitován v plném rozsahu. Ale jak sám říká, nemůže nikdy zapomenout. A kde vidí příčiny svého zatčení? Tvrdí, že pravým důvodem bylo tažení proti těm lidem ve Staňkovicích, kteří si podali žádost o vystoupení z místního JZD.

A co studenti? Ti byli pozornými a vděčnými posluchači. A možná si během besedy uvědomili, že velké dějiny se skládají z jednotlivých osobních příběhů často blízko nás.